Body Building - Fórum

Posilňovanie, Kulturistika, Fitness, Bojové športy, Silový trojboj - vaše diskusné fórum

Reklama

elitesupps
Prezrite si tu najnovšie videá v našej videogalérii.

Reklama

Reklama

#9386
ja ti sem len pridam rozhovor s tymto borcom. dnes som to cital a nemohol by som spat keby som to sem nepridal. Hlavne ma zaujala ta cast kde rozprava o Joe Weidrovy a takzvanej kulturistke.



V historii neexistuje žádný jiný kulturista, který by byl středem tolika úvah a hypotéz, co by, kdyby… Vic Richards byl považovaný za jednoho z nejmohutnějších a geneticky nejlépe obdarovaných kulturistů všech dob. Ze všech směrů byl přemlouván k tomu, aby změřil síly s nejlepšími z nejlepších. Dle mnohých mu titul Mr. Olympia ležel u nohou, jen jej zvednout. Victor však smysl kulturistiky chápal jinak a tituly a sláva nebyly předmětem jeho zájmu. Odpovědi na otázku, proč se rozhodl v posilovně dřít jako málokdo a své snažení neprodat na pódiích, najdete v následujícím rozhovoru.

Victore, otázka na úvod: Co si myslíš, že bylo tvým hlavním posláním v kulturistice?

Začnu jinak. Mým posláním určitě nebylo závodně soutěžit a vyhrávat tituly. Svou roli jsem vždy chápal jinak - bližší mi byla role někoho, kdo zastupuje ty, kteří se nemohou prosadit nebo jejichž hlas není slyšet. Své znalosti a zkušenosti jsem chtěl předávat jiným. Poslání jsem chápal v této činnosti a kombinovat to ještě s kariérou závodníka bych asi nezvládl. Mentorovat lidi a zároveň se maximálně věnovat soutěžení, to bych neskloubil.
Víš, člověk někdy nevidí na konec tunelu a věci dělá a řeší tak, jak přicházejí, ale teprve na konci si často uvědomí jejich pravý význam a střípky mozaiky se poskládají dohromady. Podobně je to s mým poselstvím. Životní zkušenosti mě ujistily v tom, že to, co dělám, má smysl a že to chci dělat i nadále - a dokonce ještě s větší touhou a odhodláním. Veškerý svůj čas a energii věnuji předávání zkušeností a snažím se být hlasem ostatních. V minulosti se můj hlas mnohokrát snažili umlčet a pošpinit. Já ale nejsem jako pes, který pokorně poslouchá pokyny, jsem vlk a pokud mě chce někdo zahnat do kouta, jsem připraven bojovat!

Zkusme se posunout trochu jinam, Joe Weider je člověk, který po mnoha desetiletí de facto řídil veškeré dění v kulturistice. Jaký jsi měl k němu vztah a jaké máš na něj vzpomínky?

Joe se ke mně vždy choval velmi dobře. Všichni, kdo jej znají, potvrdí, že jeho vášeň a láska pro tento sport je opravdová. Také však platí, že byl velmi často obklopován prapodivnými lidmi, pro něž byla kulturistika synonymem dojné krávy a kteří o její podstatě neměli ani páru. Neměli žádný vztah k věcem, které jsou s kulturistikou spjaty, neměli ani nijak v oblibě samotné kulturisty a různými způsoby se je snažili ponižovat. Často to pramenilo z jejich pošramoceného sebevědomí. No a přesně tito lidé obklopovali Joea a radili mu v obchodních záležitostech. Na kulturistech vydělávali pořádný majlant. Ze zisků z reklam, časopisů a jiných publikací nedostávali kulturisté téměř nic.
Nebylo nijak neobvyklé vidět před posilovnou parkovat malou dodávku, ve které přebýval vítěz Mr. Universe, který si nad rozdělaným venkovním ohněm dělal své jídlo, protože neměl peníze na pořádné bydlení.
Ve sportu chyběli lidé, kteří by kulturistiku uměli „prodat“ a zlepšit tak její prestiž. Žádné peníze nebyly vynakládány na PR aktivity, propagaci apod. Ostatní sporty, např. wrestling, toto zvládaly dokonale a dokázaly přitáhnout investice a peníze zpátky do sportu. Pokud bych to měl popsat obrazně, tak kulturistika byla jako farmář, který svůj dobytek bere na poušť, nedává jim nic nažrat a očekává, že vyprodukuje velké množství mléka. Místo toho, aby použili nějaké peníze na investici, která se jim v budoucnu vrátí i s úroky, pokračovali ve vykořisťování a ždímání kulturistů. Neobviňuji z toho osobně Joea Weidera, pravdou ale je, že jeho organizace tímto nastavovala určitý trend, který pokračoval.
V řetězci odměn a financí byli kulturisté vždy až na posledním místě. Joe vlastně nezačal pořádně platit svým sportovcům až do doby, kdy v roce 1990 přišel na scénu Vince McMahon a jeho organizace WBF (World Bodybuilding Federation). Joe ihned pochopil, že sportovci utíkají k němu, protože ten své lidi platil, a začal najednou své postoje měnit a své kulturisty platit také. ale v momentě, kdy federace WBF skončila, Joe uzavřené kontrakty ihned ukončil a vše se zase vrátilo do zajetých kolejí.
Vždy jsem však k Joeovi Weiderovi cítil nesmírný respekt, vždy se mnou zacházel fér a ctím jej za to, co dokázal na poli tohoto sportu. Totéž však nemohu říct o ostatních lidech, kteří se pohybovali v jeho okruhu. Před ním předstírali loajální zaměstnance, ale jen co se zavřely dveře, pomlouvali jej a hráli špinavou hru ve svůj prospěch.

Ví se o tobě, že jsi měl možnost naskočit i do filmového průmyslu, ale neudělal jsi to. Které role jsi vlastně odmítl?

Ty role byly celkem čtyři, z nich dvě poměrně lukrativní a velmi pravděpodobně by mi otevřely dveře do Hollywoodu. Tehdy jsem žil a trénoval v Jižní Kalifornii, kde kumulace filmových hvězd a producentů byla a stále je velmi vysoká. Celý svůj život jsem bojoval proti rasismu, předsudkům a všem formám nespravedlnosti. V rolích, které mi byly nabídnuty, jsem měl hrát velkého agresivního černocha, který je postrachem bělochů, mlátí je a ubližuje jim. Přijmout takovou roli by bylo proti mému přesvědčení, takže všechny nabídky tohoto typu jsem jednoduše odmítal. Jak bych mohl být vzorem pro své děti nebo pro lidi černé pleti, pokud bych hrál tyhle pouliční kriminálníky? Komu bych tím pomohl? Možná jsem přišel o pořádné prachy, ale mám silně zakořeněnou svou osobní integritu a jisté morální hranice a žádné peníze mi za to nestojí. Podobné principy jsem si vždy zachovával i co se týče mého neúčinkování v soutěžní kulturistice.

Tím jsi mi nahrál na zásadní otázku, na kterou se chci zeptat. Existuje spousta verzí a zdůvodnění, proč jsi v kulturistice nezávodil. Jak to tedy bylo?

Tak za prvé, jsem přesvědčen, že můj důvod, proč jsem začal zvedat váhy, je na 99 % jiný, než je tomu u zbytku lidí, na které narazíš v posilovně. Má zkušenost je odlišná od jiných lidí, kteří cvičí. Pro mě se kulturistika stala duchovní záležitostí, daleko za hranicemi fyzické nebo mentální dřiny. A poskakovat na pódiu v plavkách mi příliš duchovní nepřipadalo.
Tak jako je synagoga pro rabína nebo Vatikán pro papeže, mým duchovním místem je posilovna. Závodění na soutěžích je formou showmanství a pro mě by to bylo, jako by striptér vstoupil do svatého chrámu. Cvičení je pouze a jedině mou cestou a pro nikoho jiného to nedělám. Připadalo by mi bláznivé, aby panel rozhodčích rozhodoval, jestli jsem pro ně dostatečně dobrý, nebo nejsem, protože já jsem to všechno dělal pouze pro sebe, ne pro posuzování jinými lidmi. Navíc, pokud bych závodil a byl zavázán sponzorům, nemohl bych již dále říkat věci tak, jak je upřímně cítím.

Zkus to trochu rozvést…

To je jednoduché. Jelikož jsem pro IFBB nezávodil, a tedy pro ně nebyl přínosem, tak se Wayne DeMilia, který byl v dané době šéfem IFBB, postaral o to, abych nemohl vystupovat na žádných exhibicích v USA. Nikdo mě nechtěl tímto způsobem zaměstnat a DeMilia mi vždy nezapomněl připomenout, že jakmile vystoupím na exhibici pro jinou organizaci, ztratím svou profesionální IFBB licenci. (Pozn. překl.: Tu získal na nigerijském mistrovství v roce 1992.) To je důvod, proč se většina mých exhibic konala v Evropě. Tahle zvůle mě však neskutečně motivovala a vlastně díky tomu jsem se v roce 1994 ocitl na velkém sportovním veletrhu FIBO, každoročně pořádaném v Německu, kde jsem měl možnost pózovat s tehdejším králem Dorianem Yatesem. Toto tehdy zorganizoval slavný kulturista minulosti John Brown, mj. mentor Shawna Raye v jeho začátcích.
Na rozdíl od mnoha jiných kulturistů jsem neholdoval věcem typu růstový hormon, inzulín a podobně. A taky to šlo poznat na mé postavě. Netrpěl jsem nikdy zvětšenými vnitřními orgány a „opuchlým“ břichem jako ostatní. Bylo to celkem legrační, protože lidé, kteří se přede mnou chovali jako přátelé, ze mě najednou dostávali strach a konkurenční obavu - poté, co mě viděli naživo na pódiu. Jediní, kteří mi tehdy přišli upřímně popřát k dobré formě, byli Lenda Murray a Kevin Levrone. Kevin trval na tom, abych začal soutěžit a řekl, že s přehledem vyhraju jakoukoliv soutěž, na které se rozhodnu soutěžit.
Pokračoval, že titul Mr. Olympia může být můj. Ještě ten den si mě rezervoval na exhibiční vystoupení na soutěži, kterou on sám pořádal v Marylandu. Jen si to představ, top kulturista mi chtěl zaplatit, abych vystupoval na jeho soutěži. A to Kevin v daném roce vyhrál Arnold Classic a skončil druhý na poslední Olympii.
Přes to všechno jsem se rozhodl, že se nezřeknu svých principů a rozhodl jsem se nezávodit. Pocity, které jsem při trénincích zažíval, byly tak silné a osobní po stránce duševní, že soutěžení a věci s tím spojené mohly tyto pocity změnit v něco, po čem jsem vnitřně netoužil. Rozhodně jsem také nechtěl kvůli soutěžení riskovat zdraví.
Nadměrné užívání diuretik a celková dehydratace organismu, kterou s sebou předsoutěžní příprava přináší, pro mě nebyly ani na okamžik variantou ke zvážení. Smysl cvičení jsem vždy viděl v jiných věcech.

Victore, jaké jsou tvé ambice nyní a jaké cíle plánuješ do budoucna?

No, rád bych kulturistiku vrátil tam, kde je její úplná podstata - spojení mysli, těla a ducha. V tomto smyslu chci zdokonalovat i sám sebe. V dnešní době lidi často mluví o fenoménu oddalování stárnutí; přesně toto je kulturistika ve své přirozené formě. A tak bych mohl pokračovat dále. Všechny zajímá, jak zvýšit své sexuální zdraví a kondici, jak zvládat deprese, jak předcházet civilizačním nemocem atd. - odpověď leží v kulturistice. Mluvím však o kulturistice, která podporuje zdraví. Zdraví těla, ducha a mysli. Prostě zdravý životní styl. Nikdy neexistoval sport, který by byl schopen pokrýt a podporovat lidské zdraví z tolika různých úhlů. Kromě fyzické schránky je neméně důležitá i psychická rovina, duše člověka.
Pokud by potenciál, který kulturistika nabízí, lidé naplno využívali, pak by 90 % farmaceutických společností šla ke dnu. Většina doktorů by byla bez práce. Víš, jen minimum revolučních myšlenek se dočká pochopení a přijetí v době, kdy jsou budovány. I já si neskromně myslím, že mou filosofii potenciálu kulturistiky a její pravé podstaty lidé pochopí a uvěří ji až dlouho poté, co tady nebudu.

Jak tedy hodláš svou filosofii a poselství uchovat pro budoucí generace?

Již několik let nosím představu o vytvoření výzkumného a badatelského společenství a svůj sen si začínám plnit - před časem jsem vytvořil institut VRRI, Victor Richards Research Institute. Máme jednoduchý cíl: Chceme podporovat lidi, kteří to se svým zdravím myslí vážně a kteří nechtějí utrácet nesmyslné peníze za produkty, které dominují svou prezentací v reklamách v médiích, avšak kvalitativně jsou pozadu. Existuje mnoho menších revolučních společností, jejichž produkty svou kvalitou zastiňují velké hráče na trhu. Tito však menší společnosti naopak válcují počtem a plochou reklam, a tedy i zisky. Jednou z významných aktivit našeho institutu je neustálý výzkum současných produktů a služeb a jejich zpětné hodnocení. Jednáme také o vytvoření wellness řetězce s názvem Vic Richards Wellness Centers tady v USA, ale také v zahraničí.

Pokud bys mohl provést jedinou změnu v nynějším světě kulturistiky, co by to bylo?

Ze všeho nejdříve bych chtěl zabránit tomu, aby sportovci byli nadále využíváni jako dojné krávy. Peníze bohužel nejsou ve sportu samotném, ale ve věcech okolo něj. Peníze plynou do kapes velkých nutričních a sportovních korporací, do médií apod. Toto musí přestat. Tyto společnosti těží z produktů, reklam, soutěží a exhibic, které potem, slzami a mnohdy i krví prodávají a propagují jen a jen kulturisté. Svůj boj za změnu tohoto systému nepřestanu, dokud se tato situace nezlepší.

Otázka na závěr: Co je největší náplní tvých dnů v současnosti?

Svůj čas věnuji mladým kulturistům a nadšencům - provázím je přes etapy jejich kulturistického života, předávám své bohaté zkušenosti, radím, jak bezpečně a efektivně nabrat svalovou hmotu a podobné věci. Kulturistika je životní filosofie a pokud lidé, kteří začínají nebo chtějí své snažení povýšit do dalšího stupně, nejsou správným způsobem vedeni, mohou snadno a velmi rychle skončit na scestí, které vede do jiných konců, než bylo původně plánováno.

Zdroj: ronnie.cz
Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 0 neregistrovaných

kre-alkalyn a davkovanie

pozdravujem , prosim vas potreboval by som radu, m[…]

TRT skusenosti, davkovanie

Čaute bol som na teste celkoveho tst a vyš[…]

PORADTE S KUROU

sem vkladajte vase kury a otazky okolo nich...

Rastový hormón: fakty a fikcia […]